Koleno 2

Asi před 6 tydný jsem prodělal operaci kolene. S výsledkem jsem spokojen. Důkazem toho je, že v tomhle počasí na jaře jsem bolestí nevěděl kudy kam. Vážně. A teď? Nic, žádná bolest. Vůbec. Nebýt toho, že se mě dcera zeptala „co koleno?“, na koleno bych si vůbec nevzpomněl.

Vedle samotné operace, jsem vzhledem k diagnostikované porušené kolenní chrupavky, byl zařazen do grantovaného programu výzkumu léčby tohoto zranění, poruchy. Znojemská nemocnice, jako jediná v ČR co by mateřská nemocnice této pokrokové metody, získala grant na speciální léčbu tohoto problému. Asi to dělají už i jinde, ale u nás je to zdarma.

V kostce: v současné době nejde nijak léčit poškozená chrupavka kloubu. Dle slov jednoho z doktorů, co mě operovali: kdyby někdo přišel na to, jak vyléčit poškozenou chrupavku, získá Nobelovu cenu… No a ve znojemské nemocnici přisli na to (snad), jak nastartovat proces obnovy růstu chrupavky. Neumí vyléčit poškozenou chrupavku, ale docela úspěšně testují metodu, která vede k tomu, že chrupavka začne sama dorůstat. Doufám, že jsem tímto hodně laickým způsobem opisu problému neurazil žádného specialistu. Chtěl jsem jen co nejvíce názorně každému přiblížit o co jde…

Jak to probíhá? Zjednodušeně: vezmou vaší krev, něco z ní vyrobí a vrazí vám to do kolena, respektive kloubního prostoru. Tohle se opakuje cca 10x. Výsledkem je, v tom úspěšném případě, že chrupavka začne dorůstat. Místo „nečeho z krve“ se dá použít už nějaká hotová, uměle vyrobená chemikálie, která má stejný efekt. Nicméně proces léčby vypadá stejně a to tak, že vám vrazí injekci s cca 4 cm hrotem do kolena a vypustí do něj nějakou látku.

Takže: ve 3/4 na 2 jsem vrazil do znojemské nemocnice, abych v narvané čekárně transfuzní stanice, kam několikrát ročně docházím darovat svou vlastní krev, potkal všechny ty, co čekali na své krevní preparáty určené k vpichnutí do jejich kolen… A hned prej „hele mladej, kam ten spěch, jdete pozdě…  ve 2 vám zavřou odběrné místo a nestačí vám vzít krev, natož, aby z ní cokoli vyrobyli…“. Samozřejmě mě oblilo, protože na svou první terapii jsem měl nastoupit už minulý týdne, ale to jsem nějak nestihl… A teď toto… Do toho se otevřely dveře ordinace a sestřička volá mé jméno… A hned jsem šel na to. Mě totiž tu „životabudící“ látku nedělají z krve, ale dostávám onen, už vyráběný hotový destilát… Stáhl jsem si kalhoty, položil se na postel. Doktor si chvíli pohrával s mým jablkem na levé noze, aby v momentě na to pod něj vrazil cca 5 cm dlouhý hrot jehly. Jehla zmizela v koleně se slovy doktora jestli mě to nebolí… Nebolelo. Pěkně to trefil. Vpustil do mě nekolik kubíků cizí látky, načež přiskočila sestra a vpich přelepila. Hotovo. Vytáhl jsem si kalhoty a šel se vychloubat do čekárný, jak to šlo rychle… Přehlédl jsem všechny přející a nahlas pozdravil k odchodu. Až na parkovišti před autem jsem si všiml, že mám na botech stále sterilní návleky… Z lehoučka jsem se vrátil zpět a návleky vrátil.

Za týden mám další vpich… 🙂

PS: dneska se mě v kině syn ptal, kdy spolu začneme běhat… A to dneska nešel do školy, protože měl průjem… Když na nás z plátna poprvé vybafli zmutovaní zombíci, skoro se podělal (rozmáčknul mi ruku a vykřiknul: „Já se málem podělal, fakt.“) 🙂 Těším se, až začnu zase běhat. A pokud u toho bude kluk, bude to super. Kde já bych kdy běhal se svým tátou…